Martin Vincíbr

Stejně jako loni jme nakonec vyrazili do Chorvatska a letoviska Kanegra. Cestu popisovat nebudu, snad jen ve stručnosti

Hned po přejezdu státní hranice s Německem začalo pěkně pršet a než jsme dojeli do Mnichova, byla pěkná bouřka. Ta bouřka nás doprovázela dále až do Rakouska a teprve když jsme minuli Salcburk, konečně přestala. Po přespání na našem „oblíbeném“ parkovišti, jsme se plynule zařadili do kolony stojících aut. Pokud máte odvahu, doporučuji jet co největší část cesty po Rakousku ne po dálnici, ale po silnicích první třídy, krásná krajina, prázdné silnice bez provozu, možnost zastavit kde chcete a najíst se, prostě pohoda. Můj nejsilnější zážitek z rakouské dálnice je sprint s jedním dítětem v náruči a druhým taženým za ruku mezi rozjíždějící se kolonou aut, ta kolona stála asi hodinu a mi se vydali na procházku. Auto mi samozřejmně stálo v „nejrychlejším“ pruhu, takže jsem musel dva pruhy přeběhnout. Již tuším jak se cítí závodníci při startu 24hodin LeMans

Jak jsem psal, opět jsme byli v bungalovu v Kanegře, několik fotek z místa je zde. Jídlo a ostatní služby byli na stejné (skvělé) kvalitě jako loni, takže si přečtěte loňský zápisek a víte jaké to bylo Jen bych byl rád, kdyby šlo nějakým způsobem omezit množství německých turistů. Ale jak jsem zjišťoval, je to celosvětový problém. Možná důležitější než globální oteplování Mimochodem chápete nekdo proč lidem vadí teplo? Všichni jezdí o dovolené na jih k moři, ale oteplování se jim nelíbí…

Protože nebylo zrovna ideální počasí, které by přálo opalovačům, což stejně nejsme ;-), byl čas na výlety po okolí.

Protože mně z neznámých důvodů přitahují jeskyně, tak i letos jsem si naplánoval výlet po krasových jeskyních. Nakonec vyhrála Postojna jeskyně, jednen z nejkrásnějších krasových komplexů ve Slovinsku. Prohlídka jeskyně byla skvělá, nejdříve se jelo vláčkem do hlubin jeskyně a pak byla prohlídková trasa pěšky cca 2-3km. Prohlídka byla dost rychlá na můj vkus, naštěstí se nemusel dodržovat zákaz focení a filmování (nebo alespoň nikdo za to nenadával). Fotky z Postojné jeskyně a okolí najdete zde – Postojna jama. Po trase byla spousta úžasných krasových jevů, některé jsem se pokusil vyfotit a občas se to i povedlo :-). Návrat byl opět vláčkem po prohlídce koncertního sálu jeskyním komplexem se zajímavě nasvícenými stalagmity. Vjezd do jeskyně, kde mizí řeka v podzemí je fantastický, jen majitelé brýlý to moc neocení, změna teplot a vlhkosti je dost velká a vše je najednou v mlze.
Další zajímavostí, kderou jsem při čtení o jeskynním komplexu Postojných jeskyní objevil, byl Predjamský hrad. Na fotkách to vypadalo úžasně, dá se říci, že až kýčovitě. Hrad se nachází asi 10km od Podstojných jeskyní ale jedná se o stejný jeskynní komplex. Jedná se o hrad postavený před ústí jeskyně, pro středověk skvěle zařízená obrana.
Hrad je postupně opravován a vybavován sbírkami, dost místností je prázdných, ale to vůbec neubírá hradu na velkoleposti, i když není nijak velký, tak je vnitřek hradu poměrně komplikovaný, právě z důvodů obrany. K obraně hradu se váže pověst o rytíři Erasmovi, který zabil despotu a sám se dal na zboj, ovšem jako Jánošík bohatým bral, aby chudým dával. Erasmus se skrýval na Predjamském hradě celý rok, než byl zabit kvůli zradě – zasypala ho skála, když šel na záchod. Na fotkách je ta pověstmi opředená místnost v pravé horní části jako samostatný objekt. V jeskyních bylo schováno vše, mimo standarního vybavení také konírna a psírna. A nesmí chybět důmyslné opevnění, umožňující obráncům pomalu ustupovat do jeskynního komlexu a v nouzi nejvyšší utéci jeskyněmi na svobodu. Fotografie Predjamského hradu z interiéru a exteriétu jsou zde – Predjamský hrad, fakt skvělá romantika, jen na můj vkus je v některých místnostech až moc vlhko a na chodbách je většinou mech a řasy. Na druhou stranu to má i výhodu, obyvatelé nikdy netrpěli žízní a voda byla zachytávána do kamenných sudů. Vodu jsem ochutnal a byla fakt dobrá, ani mi nepřišla moc minerální
Další výlet, který jsme podnikli byl do Puly – podívat se na zbytky římského kolosea. Cesta přes celou Istrii byla poměrně nudná a v Pule se nám povedlo zaparkovat hned vedle Kolosea. Koloseum bylo pěkné, ale Pula bylo zklamání, tak nějak mi připomínala Pula Benešov – malé historické centrum a kolem socialistická výstavba Fotky z Puly najdete tady – Koloseum v Pule, areálu jsme nebyli, za vstupné mi to nestálo a těžko bych uviděl více než z venku.
Pak však přišel zlatý hřeb cesty z Puly zpět do Kanegry! Vesnička Bale příjemně překvapila, pokud cestujete do Puly, dejte na mou radu: Zapíchněte to v bale, projděte se uličkama, pak si dejte víno a něco k jídlu a až budete skvěle odpočatí, jeďte zpátky a Pule se vyhněte
Bale je skvělá vesnička se spoustou křivolakých a úzkých uliček a to bez turistů! Nevím, jestli jsme měli štěstí nebo je to normální stav, ale v městečku byla pohodová, skoro se dá říci ospalá atmosféra. Místní normálně seděli u stolků, turistům (tedy nám) nic nevnucovali, uličkama pobíhali děti a psy, fakt pohoda a klídek, jak kdyby v Chorvatsku nebyl jedinný turista. Dokonce se nám podařilo v těch uličkách zabloudit a některá místa jsme viděli dvakrát, což ovšem vůbec nebylo na škodu. Fotky z městečka Bale jsou zde – Bale – oáza klidu.
A na závěr ještě pár fotek z Umagu, poslední den dovolené jsme navštívili místní mořský svět a byli jsme, opět, mile překvapeni kvalitou. na těch fotkách to asi není moc poznat, ale bylo to pěkné. Možná i zajímavější než mořský svět v Praze na Výstavišti, asi to bude tím, že v Umagu ty potvůrky mohou přímo lovit z moře? Pár fotek je zde – Mořský svět Umag