Koncem prázdnin jsme se vypravili na dovolenou do Francie, nejprve jsme měli jen pobýt u Středozemního moře v San Cyr Sur Mer, ale nakonec jsme to prokombinovali i třídenním pobytem v paříži, což se rozhodně vyplatilo 
Paříž
Do Paříže, tedy na její předměstí do Torcy jsme dorazili krátce po poledni po asi 12ti hodinách cestování. Po Francii jsem nejel po dálnici a myslím si, že se to vyplatilo, hlavně v porovnání s tím, co jsem zažil na Francouzkých dálnicích Ubytování jsem našel přes internet v hotelu Mister Bed. Torcy je poměrně nová čtvrť, kde žije spousta cizinců, tak trochu kulturní šok, přiznávám 
Výhodou bylo, že se hotel nacházel u konečné stanice RER a taky na té straně Paříže, kde se nachází DisneyLand, do kterého se prodávali lístky v recepci hotelu, což taky byla výhoda, když sem viděl fronty přímo v Disneylandu. První den jsme se tedy ubytovali, došli do nedalekého carefouru nakoupit a pak sme se prošli po okolí hotelu. Okolí příjemně překvapilo, pěkné parky a zajímavé domy v moderním stylu. Poměrně příjemná čtvrť , kde se asi dá dobře bydlet, ale těžko soudit ze tří dnů co jsme tam byli.
No a druhý den vyrazili do centra Paříže. Nastudoval sem trasu, mapky dávali i na hotelu do každého pokoje, tak to byla pohoda, teoreticky… Cesta začala zakoupením jízdenek, kdy sem do automatu nacpal všechny drobné a ony mi po cca minutě ládování propadli, holt sem musel použít kreditku. Tak sem, jako ještě mnohokrát, děkoval za balíček těch plastových kartiček co jsem měl v peněžence Dál cesta probíhala v pohodě, krajina za okny příjemně ubíhala a Eifelovka, cíl naší cesty se přibližoval.
Při přestupu jsem zjistil, že nevím jak přestoupit, rotože v prostru vyznačeném turnikety nebylo kam přestoupit :-O proč mi nikdo z kamarádů neřekl, že se musí přestupovat přes turnikety? Asi sem se neptal těch správných kamarádů… A popisy jen ve francouzštině tomu taky moc nepomáhali 
Pak jsme jí po výstupu z metra konečně uviděli – Eiffelova věž v celé její kráse. Překvapila, velikostí i krásou a pak frontou, co byla pod ní… Malá ukázka, jak se kroutí fronta čekatelů na výtah je tady a tady, jenže my měli štěstí a zrovna se otevřela další „noha“, tak jsme nelenili a během chvilky jsme si to vyšlapávali po schodech do prvního patra ve výšce 57m, po chvilce odpočinku a prohlídce celého patra jsme se vydali i do druhého patra ve vyšce 150m. Po prohlídce jsme se vydali k výtahu, ale množství snad tisícovky lidí čekajících na výtah, sme se rozhodli, že trávit dovolenou ve frontě se nikomu nechce. jen jako pro zajímavost – kdybych si vyjel do nejvyšího patra, jsem skoro na urovni nadmořské výšky bytu v Lokti – asi 310metrů nad mořem. Pár fotografií co šlo z eifelovky vidět je tu – Rozhled z Eiffelovy věže. Mimochodem, vybrali byste si vy takové povolání?
Dále jsme se po Paříži pohybovali pěšky. Nedaleko Eiffelovky jsme se v jedné uličce najedli v čínské restauraci, byl to jeden z nejlepších obědů, co jsem ve Francii jedl.
Čhvilku jsme se potulovali uličkama, odpočinuli si ve stínu kostela St. Jean v ulici Rue de Grenelle a pak kolem Invalidovny, kde je v malém parčíku socha markýze Sébastien Le Prestre de Vauban – ten ornament pod ním na podstavci není kytka, ale způsob opevnění, které vymyslel 
Dále pak lehkou chůzí okolo ministerstva zahraničních věcí, podél Seiny až k Louvre. A tam jsem se opravdu těšil a těšil sem se až moc…
Louvre
Okolí Louvru je vyfoceno zde, i s tou slavnou skleněnou pyramidou. První co mě dostalo, byla záliba francouzů ve frontách, došel sem k prázdné pokladně a přitom neprošel připravenýma zábranama pro vystání fronty a ta slečna u pokladny mi nechtěla prodat lístky, protože sem to obešel, fakt mi dlouho trvalo, než sem to pochopil naštěstí její kolega u vedlejšího okénka používal u práce hlavu a lístky nám prodal…
V Louvre jsme nejdříve zabloudili do komnat Napoleona III, luxus a přepych, jen sem ještě nevěděl, že se zákaz fotografování nebere tak vážně, tak jsou fotky opravdu nekvalitní. Ale snad bude patrné, že se vše odehrávalo v červeno-zlaté kombinaci. Vojta se zase přesvědčil, že i když to tak nevypadá, na nic se nemá šahat, protože to spustí alarm Fotky z této části paláce jsou zde – Komnaty Napoleona III. Po prohlídce komnat naše kroky směřovali k Moně Lise, což bylo to zklamání. Za sklem, daleko od lidí a všude spousta překážejících čumilů a když sem si chtěl dát děti na ramena, aby něco viděli, tak mi to ochranka zakázala. žádná fotka nevyšla dobře
Co vyšlo dobře, byli třeba fotky Venuše Milétské, třeba z této strany jí nefotil nikdo, jen já… Taky u Chamurapiho zákoníku prakticky nikdo nebyl a to mi připadá skoro důležitější než usmívající se Líza. Taky sem té samoty využil a šáhl si na něj
Celkově byla Egyptská expozice ze všeho nejlepší a při její prohlídce kluci dost ožili, vidět sarkofágy a spoustu historických památek, které znají jen z knih na vlastní oči je dost povzbudilo
Co při prohlídce příjemně překvapilo, bylo ohromné množství nádherných soch, moje favoritka je Dáma za závojem, opravdu to vypadá, že ten závoj stačí jen nadzvednout. Další sochy najdete tady.
A co mě v Louvre zklamalo? Že restaurace, která má do pěti, mi už v 16:40 nic neprodá, protože v 17:00 zavírá, to bylo opravdu takové zvláštní, bohužel ve Francii asi normální
Disney Land Paříž
Další celý den byl vyhrazen pro Disneyland. Doporučuji všem, aby nekupovali zvýhodněné lístky do dvou parků najednou, prakticky se za jeden den nedá stihnout ani jeden park, možná někdy mimo hlavní sezonu, ale v srpnu určitě ne. my za celý den nestihli projít ani Disneyland.
První dojem z příjezdu byl, nejprve – to tam k tomu opravdu vede dvouproudá dálnice? Ano vede a tak trochu nestíhá to množství aut a druhý pocit – vítejte v blázinci!
První atrakci, kterou jsme prošli byla ponorka Nautilus, pro úspěch sme si jí prošli dvakrát A pak hurá na autíčka, kde si kluci pěkně zařídili, tedy poté, co vystáli asi dvacetiminutovou frontu. Pomalu sem získával pocit, že když francouzi nemůžou na něco stát frontu, tak je to ani nebaví
Ale musím ocenit, že všechno bylo pěkně udělané a hezky tématické. Prohlédli jsme si ostrov pirátů, prošli Robinsonův strom (?) a pak po prohlídce westernového městečka s přístavištěm parníku Mark Twain zamířili do strašidelného domu. Strašidelný dům překvapil a to příjemně (strašidelně), některé akrakce byli dost promyšlené a skvěle provedené. Vzhledem k tomu, že se nesmělo fotit s bleskem a vozíčky chviku nepostáli, moc fotek nevyšlo, ale zpívající hlavy u pomníků se opravdu povedli! A závěrečná přestřelka mrtvých kovbojů a šerifa se taky hodně líbila, tuhle atrakci každému doporučuji.
Prohlídka zámku Šípkové Růženky, který je ve středu parku a je nejvýraznější dominantou byla celkem rychlá, moc ke koukání tam není. Nahlédnutí do podzemí, kde je spící drak, je rozhodně zajímavější. Tedy on není spící, hýbe se a vypouští kouř a to poměrně realisticky. Dokonce jsou tam i okousané kosti vedle jeho hlavy Pak už jen prohlídka bludiště Červené královny s posezením na jejím trůnu, projížďka vláčkem po pohádkové zemi a napjaté čekání na slavnostní průvod postaviček z filmů Walta Disneye.
jestli jste si do teď mysleli, že nemůže být už nic co by Vás překvapilo, tak se budete divit. na průvod sme čekali sakra dlouho, asi 45 minut a když to začalo, tak si říkáte, že je to blbost – prostě spousta alegorických vozů jak na svátek práce s panďulákama z pohádek, ale pak vás nadšení davu tak strhne, že je to až neuvěřitelné. A to jsem pozoroval u všech kolem nás, jak malých tak velkých
San Cyr sur Mer
Po přejezdu po francouzkých dálnicích k moři, což zabralo celou sobotu, sme se ubytovali v pěkném privátě. Bohužel inzerovaných 700m od moře bylo pravdivých, ale na pláž to bylo mnohem dál… Poučení pro příště I když procházka nádherně vyzdobenýma ulicema je příjemná, obsolvovat do dvakrát denně je už poměrně nuda, kterou jsme si zpestřovali „lovem“ ještěrek, kdo uviděl cestou nejvíce ještěrek vyhrál
Fotografie ze San-Cyr sur Mer jsou zde, zajímavý je dá se říci začátek Alp, takzvaný skok lva, v detailu je tam ten lev trochu vidět. Cestou v podvečer zpátky od moře, jsem si všiml jednoho stromu, kolem kterého létalo několik velkých motýlů, asi nějací lišajové, pohybovali se dost rychle, tak se mi z asi 30ti snímků povedl prakticky jen tento: Lišaj saje nektar. Kdo bude vědět co to je za motýla, ať mě poučí, díky
A jaká byla nevýhoda, že jsme přijeli prakticky na vesnici? V sobotu jsem nakoupil jídlo pouze v McDonaldu, což sem přičítal pozdní hodině příjezdu, kdy sem šel „lovit“ něco k jídlu až v osm večer. neděle fakt byla kritická, pomocí GPS jsem dojel do nejbližšího Cerrefouru a projížděl prázdným podzemním parkovištěm, nebyl to moc příjemný pocit, naštěstí nás tam takhle bloudilo více. nebudu Vás dlouho napínat, ale v neděli byli všechny obchody zavřené! Nechápal sem, ale takto vypadá francouzký kapitalismus v praxi Po najetí cca 50km, jsem našel obchod nějakého opravdu zlého kapitalisty, který měl otevřeno, pravděpodobně vykořisťoval jen sám sebe
Toulon
Město kam jsem se chtěl podívat, protože tam je největší francouzký vojenský přístav, ale opět moc nepotěšilo. Je to opravdu přístavní město, takže přehršel sexshopů ocení námořníci, ja na rodinném výletu moc ne Navíc v přístavu ani nebyla zakotvená žádná pořádná loď. Pár fotek z Toulonu je zde.
Naštěstí se tam nachází Námořní muzeum, tak jsme většinu času strávili tam. V muzeu je spousta modelů lodí, ukázky lodního vybavení a když porovnáte svojí GPSku s tou lodní navigací, je vidět, že doba fakt pokročila. největším lákadlem byl kapitánský můstek z obchodní lodi, prý bylo vynikající pozorovat, jak se každému při jeho spatření rozzářili oči a jak se pak projevilo zklamaní, když dotyčný (třeba jako já) zjistil, že se na to nesmí šahat.
A mimochodem, ve zdejší restauraci na nábřeží jsme měli nejhorší oběd z celého pobytu, navíc bylo zajímavé sledovat personál, přesněji jednu číšnici, která pravidelně zapomínala co si kdo objednal…
Avignon
Náš poslední výlet během dovolené směřoval do Avignonu, bývalém sídle vzdoropapežů a taky místo, kde se vzdělával český otec vlasti Karel IV. A jasně, každý ví, že je tam pozůstatek slavného Avignonského mostu Dá se zakoupit zvýhodněné vstupné na most a do Papežského paláce, které se dost vyplatí, takže doporučuji využít.
Ovšem nejen návštěva těchto dvou nejvýznamějších památek je možna v Avignonu, hned při příjezdu zaujmou mohutné hradby, kterými je střed města obehnán. Jsou ovšem v poměrně dozolátním stavu, takže spousta věží jsou vlastně jen torza. V některých částech hradeb jsou funkční pozůstatky zavodňovacícho systému, volně přístupné a průchozí. Pohyb tam mi ale přišel poměrně nebezpečný, protože se nikde nesvítilo a zábradlí bylo poměrně mizerné. Co však bylo poměrně pěkně provedené, byl turistický systém, kde na hlavních tazích turistů bylo v pravidelných rozestupech napsáno kudy a kam, v bočních uličkách se to ovšem nekonalo. Takže při běhu v bouřce pro auto, sem tak trochu bloudil, na druhou stranu procházet se prakticky sám v ulicích Avignonu to se taky nepovede každému, jen škoda, že sem sebou neměl foťák, protože sem viděl spoustu zajímavých zákoutí a pěkných domů Co jsem všaknejen v Avignonu proklínal – sypání chodníků pískem, stále se ještě nemohu rozhodnout, zda je horší, když nám v Paříži vítr hnal do očí oblaka pískového prachu nebo zda je více k naštvání mokrý písek, který nejde vyklepat z bot.
Zajímavá byla návštěva Papežského paláce. Prohlídka je zahájena vbývalé pokladnici, kde se dozvíte, že původní (o hodně menší) pokladnice s falešnou podlahou, kde bylo ještě jedno patro, nestačila a tak se v té velké místnosti kupili peníze z vybraných daní až ke stropu, který byl ve výšce odhadem 7m.
Palác je opravdu rozlehlý a byl poměrně často přestavován a rozšiřován, třeba původní přijímací sál, kde papaže navšťevovali delegace neměl žádná okna a jediný papež v té místnosti seděl, on ten papaž byl prakticky ve vězení. Jinak „díky “ revolucím se na většině francouzkých památek není moc na co koukat, protože to bylo buď rozbito nebo rozkradeno, takže skoro nikde nemůžete čekat takovou výzdobu jako na našich, českých, hradech a zámcích. Ale i prázdné ty místnosti a celý palác vypadají impozantně a působí svou výzdobou a mohutností i přes ty uplynulá staletí. Škoda jen, že naši návštěvu Avignonu ukončila dost silná bouřka.
Tak to je všechno o Francii, jen pár postřehů. Když sem poprvé kupoval benzín a musel sem do stojanu nejdříve nacpat kartu, zadat PIN a pak tankovat, tak to byl zážitek, protože návod byl ve francouzštině. Na druhou stranu jsem pak mohl poradit jiným čechům, když při tankování přijeli k stojanu co já z druhé strany, náhoda, ale asi sem je potěšil Na druhou stranu mi tento systém tankování přišel rozumný a skvěle se tím zabrání odjezdu bez zaplacení.
Ono s kartama to bylo celkem zajímavé, za celou dobu jsem nepochopil systém, jak mýtné brány akceptovaly moje bankovní karty. Prakticky u každého mýta jsem měl v klíně vysypané všechny karty a s tím automatem hrál mariáš
Jak sem se těšil na skvělé jídlo, tak to jsem byl taky zklamaný, nebyli jsme v žádné extra super restauraci, ale vybírali takový lepší průměr a fakt nejlepší jídlo jsem jedl u číňanů, to se francouzi moc nepochlapili, na druhou stranu jsem v okamžiku, kdy se číšník ani nesnažil mi porozumět, zvedal a odcházel jinam. Tím třeba překvapila číšnice v Avignonu, která přivedla kamarádku, která mi rozuměla a přeložila jí to do mateřštiny.
A poslední a to hlavní – ženský nebudu Vám nic nalhávat, nic moc Hezký holky byli snad všechny turistky a nejhezčí holky a ženský co jsem potkal mluvili česky
ps. A opravdu se nebyl v žádné jeskyni :-(, tak snad příště, i když v těch rekordních horkách co sme tam byli bych to velmi ocenil.
Napsat komentář