Blíží se čas vánoc a tak zde zveřejním jednu hodně krátkou povídku ze sbírky Kouř a zrcadla od N. Gaimana. Přesně vystihuje vánoce 
Mikuláš byl starší než hřích a brada už mu nemohla víc zbělet. Chtěl už jen zemřít.Trpasličí obyvatelé těch arktických jeskyní nemluvili jeho řečí, domlouvali se svým rodným štěbetavým jazykem a provozovali nepochopitelné rituály, tedy pokud zrovna nepracovali ve svých továrnách.
Jedenkrát za rok ho přinutili, třebas vzlykal a vzpíral se, aby se vydal do Nekonečné noci. Během toho putování musel postát u postýlky jednoho každého dítěte na světě a nechat mu na nočním stolku jeden z neviditelných dárků od trpaslíků. Děti spaly, zamrzlé do času.
Mikuláš záviděl Prométheovi i Lokimu, Sisyfovi a Jidáši. Ten jeho trest byl tvrdší.
Hou.
Hou.
Hou.
