Po dlouhé době jsem se odhodlal vystrčit paty z našeho městečka a vydal jsem se do našeho hlavního města Prahy. Důvodem mé návštěvy byla výstava elektrotechniky – Ampér. V rámci dne jsem tedy absolvoval nekolik schůzek s lidmi, které celý rok znám pouze po telefonu Při některých schůzkách jsem byl nervozní, protože jsem se viděli poprvé, ale bylo příjemné zjistění že si rozumíme…

Po vyřízení všech obchodních schůzek moje cesta směřovala za sestřenkou do centra Prahy, díky skvělé navigaci pomocí mojí GPS jsem špatně odbočil jenom dvakrát a jednou to tedy bylo i mojí vinou
odpoledne jsem se konečně vypravil do Strašnic, kouknoout jak si svoje hnízdečko vyzdobili Radek a Monika. V první chvíli při cestě po schodech mě zaujala jedna úplně fantastická věc! Panelák, kde bydlí je ve tvaru písmenka „U“ a uprostřed je „bazén“ Naprosto úžasná věc, úplně vidím jak se tam proháním s RC modelem nějaké pěkné lodě další skvělá věc v pěkně rekonstruovaném bytě je krásně vymyšlený kout s dílničkou, krásné místo pro aktivní odpočinek

Později jsme vyrazili konečně do terénu, přesněji tedy do Akropole kde jsme naše společné posezení zahájili skvělou večeří. Já si dal skvělé pálivé maso a hranolky a Radek si dal t ě s t o v i n y!!!!! V hospodě si obědnat těstoviny, ještě teď to nechápu

Kecali jsme tak usilovně, že jsem svojí porci dojídal studenou A další debata průběžně podporovaná kvalitním pivem už jen ve zkratce
– usoudili jsme že se máme skvěle
– svatbu s Monikou mu přeji (co jiného říci, když sedí s námi u stolu )
– náš posun v náboženství: dříve jsme mysleli, že bůh neexistuje, ted si klidně může existovat, nám je to úplně jedno (řečeno slušně )
– ani jeden nechápeme co lidé na paskvilu nazvaném Šifra mistra Leonarda vidí, shodli jsme se, že je to totální kravina…
– pěkně jsme si pokecali o muzice
– řešili jsme důležité otázky spojené se svatbou a následně manželstvím
Prostě pořád si máme o čem popovídat a výborně si rozumíme, co jsme řešili dám totiž moc nevím, je to nějak v mlze
A ještě chci poblahopřát milované sestřence, že dostala tu vysněnou práci v nejmenovaném celostátním deníku, i když byla ve stresu, že jí nevezmou!

Po čtvrtečním probuzení, které bylo kupodivu v pohodě jsem vyrazil ještě zkouknout synovce, jak hezky roste a jak se mu daří. A když jsem byl ve Vlašimi, tak jsem se zastavil na oběd v jedné pěkné restauraci, kde opravdu dobře vaří. Když pojedete náhodou kolem a budete mít hlad, mohu jen doporučit!