Vzhledem k tomu, že mnoho z Vás projevilo nečekaný zájem o moji cestu do Německa (třeba slovy, tys byl v Německu? Ty v*l* cos tam dělal?), rozhodl jsem se ze moji cestu a zážitky z Německa zveřejním.
Na začátek bych měl zdůraznit, že to nebyl můj první výlet za hranice, jsem zkušený cestovatel a toto byla již moje druhá cesta, tedy myslím, že jsem již skoro jako Milos Kalerta cestovatel po exotických zemích, určitě začínal podobně jako já, musím se ho zeptat
Jelikož jsem měl předchozí cestu do Bielefeldu projetou a uloženou v mojí GPS, lehce jsem si upravil trasu (třeba jsem vymazal cestu v okolí města Kassel, kde jsem zabloudil, aby mě to při navigaci nemátlo), manželka mi připravila jídlo a nezapomněla to vynásobit, aby zbylo i pro zpáteční cestu, zkontroloval pas a peníze a vyrazil.
Ráno jsem nikam nepospíchal, hezky se vypal a v 8:15 se vydal na cestu, silnice byla suchá, sluníčko moc nesvítilo, a tak se jelo dobře, po přejezdu hranic jsem ještě zavolal domů, že už jsem v Německu a dal vyhledat nějakého německého operátora, kam se mi mobil připojí, nějak se nedařilo vyhledat síť, která by mě přijmula, ale nechal jsem zapnutou automatiku a více se o mobil nestaral. Cesta probíhala v pohodě, cca 15 km za hranicemi se na mě nalepilo policejní auto, sice jsem dodržoval předpisy, ale neměl jsem z toho dobrý pocit, tak jsem se nechal předjet, no a pak jsem za ním jel cca 60 kilometrů, až po Bayreuth, kde mi konečně uhnul z trasy . A taky jsem se dostal na nejvyšší bod mého putování 787,5m nad mořem. A potom od Bayreuthu konečně přišla dálnice
Po dálnici to šlo rychle, tak jenom stručně. Jelo se dobře, nejlepší odpočívadlo se záchodkama se nachází hned za tunelem mezi Bambergem Schweinfurtem, tam mě při svačině překvapil Fiat Tipo, z kterého “vyskákaly” čtyři polské jeptišky . Poté, co jsem se posilnil, jsem vyrazil na cestu, ale předtím jsem chtěl zavolat, jaké bylo moje překvapení, když jsem zjistil, že mobil stále hledá síť, která by ho chtěla! Přepnul jsem na ruční výběr, ale všechny sítě mi odmítaly mobil přijmout i “dceřiná” O2 DE , a když jsem se konečně chytil na Eplus, tak sem se stejně nikam nedovolal. Zanadával jsem si, přepnul zpět na automatické vyhledávání a pokračoval v jízdě…
Odpočatý a najedený jsem pokračoval nach Bielefeld, udržoval jsem cestovní rychlost okolo 160-170 km/h a na pěkném rovném úseku dálnice jsem měl maximální rychlost 196 km/h. Cesta ubíhala v klidu a pohodě až do města Kassel. Vzhledem k tomu ze jsem si “vygumoval” data z GPS kvůli mému předchozímu bloudění, jel sem podle značek, bohužel opět neúspěšně, poté, co jsem projel městem a radoval se z krásného projetí města jsem zjistil, že jedu jinam než potřebuji, krásná zajížďka cca 80 km, napotřetí se mi to snad už povede .
Další cesta již byla v pohodě, akorát jsem zjistil, že větrné elektrárny vydávají poměrně nepříjemný zvuk, když fouká vítr a elektrárna je zastavená, což mě tedy celkem překvapilo.
Pak už jenom projet Bielefeldem, opět špatně odbočit a projet se ulicemi centra starého města, jednosměrky a ztráta signálu GPS mi opravdu připravili krásnou prohlídku centra města a pak už hurá na univerzitu!
Po aklimatizaci a chvilce odpočinku jsem vyrazil na prohlídku města. Cesta tramvajometrem, čtyři zastávky za 2 eura jsou celkem dost drahej špás Poté jsme se prošli po městě, vyšplhali na Sparenburg a v OD Real jsem nakoupil dárky pro rodinu, tedy hlavně hračky . Pokud se někdy ocitnete v Bielefeldu, zajděte do lahůdek, sice jsem se celkem ztrapnil při nakupování, když jsem netušil, že mi prodavačka vnucuje zboží v akci a já si nemohl vzpomenout, jak se řekně německy čtyři a jediné co mě napadlo bylo “zwei mal zwei” , ale pochutnal jsem si fakt skvěle na tyčinkách surimi, plněných papričkách a vynikající pomazánce.
Noc proběhla v klidu, akorát mě asi třikrát probudilo, jak se vraceli rozjaření studenti, ale s tím se dalo celkem počítat Byl jsem i dost překvapený, jak se hodně chodí po městě a všichni kouří, dost lidí se už i kolem 6-7 hodiny večer motají po ulicích ožralí a taky je v centru dost velký nepořádek – papírky, vajgly a podobně.
Druhý den proběhlo předání pokoje, odcházeli jsme celkem naštvaně, protože správce budovy, co to přebíral s náma jednal jako s pitomečkama ze zahraničí a bylo na něm vidět, že prostě nějaké závady najde, no stálo to asi 40 euro , poté následovalo hrozné byrokratické kolečko po univerzitě, při tom jsem narazil na zajímavé jméno jedné profesorky – viz foto, je to rozmazané, protože zrovna vyšla z kanceláře, když sem to fotil
Další zážitek byl oběd, řízek se špagetami a omáčkou, když jsem to viděl na tácu, bylo mi blbý si to jídlo vyfotit, ale po ochutnání jsem to prostě vyfotit musel, ta kombinace byla zajímavá i chuťově, to nejde popsat, to se musí zažít!
Po obědě jsme už vyrazili zpět do Čech, cesta byla už klidnější, až na jednu příhodu: zastavím u odpočívadla před vjezdem do tunelu, vylezu z auta a začnu jíst vynikající čokoládu a najednou vedle mého auta zastaví Fiat Tipo a opět vylezou ty polský jeptišky….